Po obědě na Blažeje svítilo krásné sluníčko, které doslova
lákalo k procházce. Manžel se díval na tenis, ale zřejmě se
chtěl taky nadýchat čerstvého vzdoušku, protože najednou
řekl, že půjde taky. Vyrazili jsme k Jeremiášově ulici, kde
Jeremiášova ulice
nefoukalo, ale začalo hned za rohem. Měla jsem kapuci a tak
jsem nic necítila. Pomalu jsme přešli přes Zikovu a manželovi
začala padat brada a šíleně se začal hrbit. Usoudil, že nasedne
Zikova u zastávky
na autobus a pojede domů. Já pokračovala rychlou chůzí už
sama kolem obchodu Penny přes vozovku k mostu přes řeku
Moravu. Takový byl náš původní cíl. Chtěli jsme vědět, zda
se nezvýšil tok řeky po velkém tání. Pod mostem se producírovalo
hejno divokých kačen. Taky jsem si vyfotila residenční domy,
Za Penny
residenční domy
Hejno divokých kačen
které jsem naposledy viděla v roce 2002 při třetím povodňovém
stupni. Došla jsem přes most a vrátila jsem se zpět. Obráceným
směrem byla chůze velice obtížná, protože foukal ostrý, doslova
ledový vítr a bylo to krajně nepříjemné. Zrychlila jsem chůzi
a došla jsem domů téměř ve stejném čase jako manžel, který
jel kolem dokola autobusem a pak pomalounku šlapal domů.
Hodinková procházka vynesla mému snažení 5 500 kroků.
Most přes řeku Moravu
