Údobí zvané prázdniny se koná v době, kdy máme volno ze školy.
Ať už obecné, měšťanky, střední nebo vysoké. Jak už začneme pracovat
nemíváme prázdniny, ale dovolenou, pokud jsme si ovšem nezvolili za
povolání pedagogickou činnost. Chci-li psát onevšedních prázdninách,
musím zalistovat ve své paměti hodně hluboko.
Bylo mi necelých třináct let a maminka mne dovezla na velký statek
v Pošumaví, který měl kolem velké výběhy pro koně. Přijely jsme od
vlaku v kočáře se zapřaženými bílými koňmi. Na zápraží rozsáhlého
domu nás vítala tetička s pánem, který vypadal jak pohádkový Krakonoš.
Byl vysoký, měl plnovous a šibalské oči. Byl to můj strýček. Opodál stála asi
šestnáctiletá černovlasá dívka, které jsem byla svěřena do péče. Byla to moje
vzdálená sestřenka. Maminka pak odjela a já byla ubytována v pokojíčku
vzdálená sestřenka. Maminka pak odjela a já byla ubytována v pokojíčku
spolu s krásnou dívkou, od které jsme měla odkoukat vše, co mají mladé
slečny umět a znát. Byla jsem po dlouhé nemoci a dětský lékař mým rodičům
doporučil, abych pobývala někde mimo město, nejlépe na venkově.
Den byl vždy rozvržen tak, abych stihla výuku jízdy na koni, která začínala
Den byl vždy rozvržen tak, abych stihla výuku jízdy na koni, která začínala
v devět ráno, ale už v půl jedenácté jsme musely být doma u tetičky v kuchyni,
která nás obě zasvěcovala do vaření. Odpoledne se konaly opět projížďky na
koni anebo vycházky do širokého okolí či do okolního lesa, kde se ukrývalo
plno borůvek a brusinek. Sestřence, pokřtěné jménem Vlasta říkal tatínek
Atičko. Moc jí to slušelo, měla krásný béžový jezdecký úbor s hnědými
holínkami a bičíkem a uměla krásně jezdit na koni, který se jmenoval Asad a byl
celý černý s bílou lysinkou na hlavě. Poslouchal ji na slovo.
celý černý s bílou lysinkou na hlavě. Poslouchal ji na slovo.
Já jsem se po několika pádech naučila taky jezdit na koni, který byl hnědý
a slyšel na jméno Paris.
Odpoledne jsme spolu vyjížděly daleko do kraje až za les, kde na Aťu čekával
kamarád Jiří a společně jsme jezdívali po širých pláních.
kamarád Jiří a společně jsme jezdívali po širých pláních.
V čase dopoledním jsem se učila vařit knedlíky, omáčky a připravovat slavnostní
jídla. Aťka byla takový smíšek, nic ji nezarmoutilo a všechny moje chmury dovedla
okamžitě rozptýlit. Ani ji nějak nevadilo, že se má starat o mladší nohatou sestřenku.
Čas plynul a připravovala se velká událost, která v tomto kraji se tradičně
konala po mnoho let. Na svátek sv. Anny se sjíždělo mnoho hostů. Ten den se konala
sváteční jízda koní a také velká hostina. Strýček, tatínek Atičky ji tento svátek
sváteční jízda koní a také velká hostina. Strýček, tatínek Atičky ji tento svátek
poprvé dovolil, aby jela za rod jako jezdkyně a já jsem se směla jít také podívat. Na oslavy přijela moje maminka a moc se jí zde líbilo. Odpoledne se jel hlavní závod a Atička tak hájila rodové jméno, že ten závod vyhrála. Moje maminka, která měla Aťku moc ráda a jakoby tušila, že vyhraje, přivezla dar pro vítěze.Velkou krabici, v které se skrýval přenosný šicí stroj, který si Aťka tolik přála. Od kamaráda Jirky dostala kytici sedmnácti růžía tatínek se zcela překonal, když všem sdělil, že Atička pojede od září do zahraničí, kde bude chodit do nejlepšího penzionátu pro mladé dívky. Já jsem mohla sestřence dát jen maličkost, zlatý řetízek s medajlonkem, na fotografii milované osoby. Měla jsem strach, aby se moje maminka nerozhodla, že mne odveze. Ale nakonec vše skončilo dobře a já mohla zůstat ještě do 26. srpna, kdy si pro mne měli přijet maminka s tátou. Po slávě se ubíral čas normálně, akorát při odpoledních vyjížďkách jsem mohla s Aťkou jet jen za les a pak se mi asi na dvě hodinky ztratila, ale kolem páté hodiny odpoledne jsme se opět společně se vracely
do stájí. Tetička měla strach, abych si nic neudělala a byla překvapená, že takové vyžle, samá ruka, samá noha, zvládne vyjížďky a dopolední výuku. Ale taky mne měla ráda, protože na můj svátek udělala moje oblíbené jídlo - borůvkové knedlíky s tvarohem. Na tento borůvkový oběd byl pozván i Jirka, kterého jsem vydávala za svého kamaráda, který dokázal, abych i já se naučila jezdit. Byla to koneckonců pravda, protože zatím co
si Atička povídala s Jirkou někde o samotě, já jsem pořád zkoušela to, co jsem se dopoledne naučila. Byly to báječné dny a brzy jsem zjistila, že v medajlonku nosí Aťka fotku Jirky.
do stájí. Tetička měla strach, abych si nic neudělala a byla překvapená, že takové vyžle, samá ruka, samá noha, zvládne vyjížďky a dopolední výuku. Ale taky mne měla ráda, protože na můj svátek udělala moje oblíbené jídlo - borůvkové knedlíky s tvarohem. Na tento borůvkový oběd byl pozván i Jirka, kterého jsem vydávala za svého kamaráda, který dokázal, abych i já se naučila jezdit. Byla to koneckonců pravda, protože zatím co
si Atička povídala s Jirkou někde o samotě, já jsem pořád zkoušela to, co jsem se dopoledne naučila. Byly to báječné dny a brzy jsem zjistila, že v medajlonku nosí Aťka fotku Jirky.
Najednou nastaly dny, které rychle ubíhaly a čas společných radovánek se rychle krátil. Atička z toho byla celá smutná. Nechtělo se jí nikam jezdit, chtěla zůstat doma a být
poblíž Jirkovi. Ale pomalu končily prázdniny a vše se připravovalo na školní rok. Každý večer si vyšívala monogramy na prádlo a povlečení a doufala, že až zahřmí a udeří blesk, všechno se změní. A skutečně ten den přišel. Krátce před mým odjezdem z nejhezčího prázdninového pobytu , přišel strýček velmi smutný. Svolal ihned rodinnou radu, kde oznámil, že Atička nemůže nastoupit do věhlasného penzionu, protože ten minulý týden vyhořel. Udeřil do něj blesk a všechno lehlo popelem. Už je dnes příliš pozdě, abych zajistilnáhradní pobyt a tak Atička bude pokračovat ve škole v Budějicích. A Atička, které se splnil sen, odvětila, jistě tatínku, aspoň budu blízko domova a budu moci každý týden přijet domů.
poblíž Jirkovi. Ale pomalu končily prázdniny a vše se připravovalo na školní rok. Každý večer si vyšívala monogramy na prádlo a povlečení a doufala, že až zahřmí a udeří blesk, všechno se změní. A skutečně ten den přišel. Krátce před mým odjezdem z nejhezčího prázdninového pobytu , přišel strýček velmi smutný. Svolal ihned rodinnou radu, kde oznámil, že Atička nemůže nastoupit do věhlasného penzionu, protože ten minulý týden vyhořel. Udeřil do něj blesk a všechno lehlo popelem. Už je dnes příliš pozdě, abych zajistilnáhradní pobyt a tak Atička bude pokračovat ve škole v Budějicích. A Atička, které se splnil sen, odvětila, jistě tatínku, aspoň budu blízko domova a budu moci každý týden přijet domů.
Skončily nádherné prázdniny, kdy jsem se naučila nejen vařit a jezdit na koni, ale též jsem poznala plno dobrých lidí. Odstupem času jsem se vracela ve vzpomínkách k těmto báječným prázdninám, při kterých jsem navíc i ozdravěla.