Dostal jsem pozvánku na vernisáž velké výstavy nazvané Jiné cesty, která se konala 12. srpna ve zdejším Prácheňském muzeu. Ovšem, protože jsem se na vernisáž nemohl dostavit, přijel jsem sem o týden později soukromě. Alespoň jsem si výstavu prohlédl v klidu. Bylo zde možno shlédnout neznámé koláže a kresby básníka Karla Šebka z doby experimentování s LSD, dále obrazy Vlasty Voskovcové (manželky básníka Prokopa Voskovce) a Miloše Síkory, obou z Paříže a Jaroslava Hrstky ze švýcarského Bernu. Hrstka je znám ze sborníku Surrealistické východisko z roku 1969, kdysi jsem se zajímal o to, jak se vyvíjel jako malíř, který mne tehdy zaujal, a ke svému úžasu jsem zjistil, že skončil jako tvůrce reklam. Na výstavě bylo puštěno video - donekonečna se opakující smyčka - , na které byl zachycen nyní již deset let nezvěstný básník Karel Šebek, jenž hovořil o svých názorech na poezii. Kamera jej zachytila na jeho literárním večeru v Plzni v roce 1993 a zde tedy najednou on, o jehož osudu není nic známo, a to ani zda je mrtev či živ, promlouval jako živý a jako vyšitý.
Jak se vám líbilo v Písku, městě pootavského slavíka Adolfa Heyduka, Fráni Šrámka a Karla Sýse? Oproti Karlu Sýsovi mám další dva jmenované rád. Fráňa Šrámek byl anarchistou, což je mně sympatické. A Heyduk napsal ono slavné "Co je štěstí - muška jenom zlatá!"
Písek, který považuji po Českém Krumlovu za druhé nejkrásnější město v Čechách (Praha je Praha, Praha je mimo diskusi), hostí ve své hlíně dalšího velkého básníka. Na lesním hřbitově je pohřben Richard Weiner, kterého jsem navštívil. Nádherný je také písecký Kamenný most, který je starší než Karlův most v Praze.