Občas se mi zdávají zvláštní nostalgické sny. Přijíždím v nich
do města svého mládí starou parní lokomotivou, ohlašovanou
neméně starobylým zvukovým zařízením, kterému se říká
"číňan". Nejezdí tu ještě městské autobusy, před nádražím stojí
pár taxíků, po autobusovém nádraží není ani památky, ne-
mocnice má teprve tři pavilony a márnici. Po průmyslovce není
ani potuchy, na starobylém gymnáziu je pořád ještě stará
barokní kaple, kam jsme jako studenti chodívali šlapat měchy u
varhan. Trať na Tábor lemuje krásná stará třešňovka a za ní
stojí dávno už stržená Trhalova pila. Všude kolem jsou jen pole
a louky. V místě sídliště Logry, kde jsem skládal jako kluk
skautský slib, je ještě romantická roklina. Zato kolem hotelu
Dvořáček s Alšovými sgrafity se to hemží studenty z celého světa,
kteří navštěvují proslulou Ševčíkovu školu houslové hry. A tam,
co dnes stojí prodejna pletařských výrobků, nedaleko morového
sloupu známého z filmu Jan Cimbura, hraje děda U zlatého kola
šestákový mariáš, a taneční mistr Mudroch se svou krásnou paní,
kterou jsme všichni obdivovali, nás učí prvním krůčkům společen-
ského tance. Netáhne se tu parovodní potrubí z teplárny a nestojí
tu ani Plavecký, ani Zimní stadion. Na starém hřbitově se ještě
pohřbívá, pozdější lesní má za sebou první roky existence. Na
nábřeží vedou z malých domků schůdky rovnou do řeky a roman-
tická Portyč připomíná chudobou svou italskou kmotru, po které
dostala jméno. A jak si alespoň ve snu nezavzpomínat na svůj první
let nad Pískem ! Startovalo se malým letadélkem na sportovním
letišti u Purkratic, a do smrti nezapomenu, jak jsem viděl dole
maminku, držela na tyči přivázaný velký bílý šátek a mávala nám.
A svatý Václav, nejstarší část pozdějšího královského města, končí
hned za starým kostelíkem. Písek mých nostalgických snů má všeho
všudy osmnáct tisíc obyvatel a říká se mu město studentů a penzistů.
Mnoho se od té doby změnilo. Něco z toho, co přišlo a o čem se mi někdy také zdávalo, se mi líbí. Třeba pestrobarevné domy u řeky, obchvaty města, nadjezdy a podjezdy, svah s umělým sněhem, kde se lyžuje i v létě, panoramatické kino, nová rozhledna v Moři lesů nebo
moderní kaple na Hradišti. Jen bez nočních klubů a sexshopů bych se obešel. I když... Už za Ratkina to bývalo Na ptáčkovně a Na vinici podobné, jen to nebylo tak vyzývavé a s reklamou.
Jsem rád, když se mi o Písku zdá. Nejraději ze všech snů mám
však ty nostalgické. O Písku mého mládí.
Zdeněk Janík. In: Dokořán 46
