PES PO RÁNĚ
Zní to cynicky a také to cynické je. Tak totiž hlásí naši nimrodi každé zastřelení psa. Považují totiž psy, až na ty svoje, většinou za škodnou.
Tuhle mnou otřásla zpráva v tisku, že myslivec těžce postřelil čistokrevného huskyho, který pak skonal ve velkých bolestech několik metrů od místa zásahu. Pes se sice vzdálil od svého pána, ten ho však ihned zavolal zpět a šel mu dokonce naproti.Z posedu však mezitím vyšla nemilosrdná rána. Sám jsem zatím bohudík něco podobného nezažil, tedy aspoň ne s podobným koncem, ale většina mých setkání s myslivci je i tak vždycky skličující. Onehdy jsem šel se svým německým ovčákem Montym jako každý den brzy ráno do lesa. Měl jsem ho na lonži, takže byl spolehlivě ovladatelný. Od nedalekého posedu se k nám neslyšně přiblížili dva myslivci, jako bychom byli i my zvěř, kterou je třeba překvapit. Když je pes očichal a dál si jich nevšímal, začali se rozčilovat, že rušíme odstřel lišek. Na mé ujištění, že pes je proti útočení na lesní zvěř zajištěn a jim nic neudělá, prohodili, že kdyby se o to jen v nejmenším pokusil, nemilosrdně by ho na místě zastřelili. Jejich chování mělo i jinak daleko k rytířskosti a gentlemanství, které se dříve lidem jejich stavu připisovalo. Něco jako černí šerifové v městě, nepříjemní a nebezpeční, protože navíc ozbrojení. Ani jejichvztah k těm, které údajně chrání, už dávno nemá v sobě nic sportovního, může-li ovšem v hromadném zabíjení vůbec něco sportovního být. V blízkosti posedů sypají hromady jablek a zrní, aby měli zvířata snáze na mušce, až je k nim hlad a zima přiženou. Čím se pak liší od řezníků? Vzpomínám si, jak se ještě za totality střílívali bažanti. Houf funkcionářů a jejich přátel, z nichž někteří měli pušku vůbec poprvé v ruce, střílel do vyplašených bažantů, vypouštěných z ohrady, jako na jatkách. Ani dnes tomu není mnohde jinak, jen funkcionáře vystřídali zahraniční hosté s tvrdými valutami. Někteří nimrodi nectí však, jak je u nás bohužel zvykem, ani zákony. Znám případ, kdy se jeden nimrod snažil zastřelit zákonem chráněné káně a ohrožoval přitom lidi na poli. A to jen proto, že mu údajně kradlo slepice.
Podle T. G. Masaryka se pozná míra lidství u každého podle toho, jak se chová k dětem, ženám, starým, nemocným a zvířatům. Platí to však i naopak. Jak se kdo chová ke zvířatům, chová se i k dětem, ženám, nemocným a starým. Od hlášení "pes po ráně" nebývá
někdy daleko ke stejně cynickému přístupu vůči lidem.