"Jako kluk jsem znal v Písku flašinetáře tři. Jeden
stával u Budějovické kapličky, druhý na Malém
náměstí a třetí na Pražské. Vím, že se mi tenkrát
hrozně líbilo, jak točili klikou, děkovali za peníze,
házené do klobouku, a svolávali požehnání na své
milodárce. Odvrácenou tvář této nuzné existence
jsem tehdy ovšem neznal. Má klukovská fantazie
si z nich brala něco jiného..."
(Z mikrofejetonu Flašinet In: Janík, Z.: Hladce a
obrace. Praha ARSCI 2005. S. 28)