Potřebovala jsem poslat dopis jedné Růžence, která nemá
počítač, ale ve středu má svátek a tak nezbylo nic jiného, než
vylézt ven. Z okna to bylo lákavé, ale brr, ledový vítr mne
zcela ochladil a vyfoukal. Taky jsem nesla k popelnicím
krabici na rozebrání, plnou různých blbostí a zejména lapačů
prachu. Zpátky jsem byla coby dup, protože vítr mne doslova
popoháněl k spěchu. Na poště nebyl nikdo, ten nával začne
až kolem 16 hodiny. Kdyby bylo bezvětří asi bych dopis donesla
přímo k adresátovi, ale tam je cesta příliš otevřená a možná by
mne s sebou vítr odnesl. Ušla jsem 1400 kroků.
