Patnáctý březnový den byl velice složitý. Už ráno jsme čekali
důležitou návštěvu. Po ní jsme se uklidnili a dali jsme si malou
siestu. Pak jsem si vzpomněla, asi po patnácté hodině, že by
bylo dobré dojít do obchůdku páně Rostislava podívat se na jeho
nové zboží a poděkovat za vhodné čokoládové lanýže, které
zřejmě minule vybral dobře. No, vůbec nebylo venku příjemně.
Větve se ohýbaly téměř až k zemi. Šla jsem pomalu jako eskymák,
protože jsem měla kožešinovou kapuci a projela jsem dvě zastávky
z Pionýrské na Wolkerovou a podobným způsobem zpět. U pana
Rostislava bylo dost zákazníků a měl plno lákavých dobrůtek na
Velikonoce. Krátce před ulicí k našemu domu jsem si uvědomila,
že se musím ještě zastavit v Drogerii vedle pošty. Celkem jsem
dnes ušla 6000 kroků. Měla jsem pauzu čtyři dny a už se mě stýskalo.
Čokoládové království pana Rostislava
