Všem, kteří chodí na můj "krokovníček" chci vysvětlit, jak to
se mnou je. Byly doby, kdy jsem chodila o holi anebo se vozila
žlutým autíčkem s názvem TAXI. Nebylo to kvůli lenosti, jak
by se mohlo zdát, ale měla jsem problémy s chůzí. Buď jsem
měla otevřenou nohu a mohla jsem si obout jen pantofle, nebo
tak šílené bolesti, že každý krok znamenal hrozné utrpení. Taky
jsem trpěla nadváhou a tak jsem cvičila každé ráno šedesát minut,
ale jediný výsledek, který se dostavil byl, že jsem byla jedno letní
ráno odvezena rychlou sanitkou do nemocnice. Hubnutí následkem
pohybu se nedostavilo. Úbytek hmotnosti o téměř třicet kilo se
objevil až letos začátkem roku, kdy se ozvala příšerka SLINIvka
a já nemohla nic jíst. Odložením nadváhy se ulevilo i mému
tělíčku a doporučení lékařky, že bych měla chodit, když nemohu
cvičit, jsem vzala vážně a odstartovala jsem chození 24.8. t.r.
tzv. krokovými variacemi. Na blogu mám rubriku a taky každou
procházku popíšu, co jsem viděla, udělala a doplním fotografiemi.
Směr procházky se řídí podle potřeby nákupu, vyřizování, taky
hledáním zajímavého domu, či domem, kde se narodila ta,či ona
významná osobnost. Po návratu z vycházky si vezmu mapu města,
lupu a pravítko. Vypíšu si ulice kudy jsem šla, změřím pravítkem
a spočítám počet centimetrů, které vynásobím číslovkou
170 adostanu počet metrů. Výsledné čísílko vynásobím dvojkou
a dostanu počet kroků, protože mám atypický krok a do metru
udělám dva kroky. Po napsání článku a doplnění ilustračními
fotkami, zapíši počet kroků do sešítkového krokovníčku a mám
tak nejen přehled kolik km jsem ušla za měsíc a kdy se podařilo
rekordně našlapat nejvíce. Někdy zkontroluji výčet metrů i přes
web : Olomouc - mapy s názvy ulic. Každopádně, když už se
vracíme domů, tak s manželem odhadujeme, jakou vzdálenost
jsme asi ušli a oba dva jsme napnutí, kolik to opravdu je.
