Zřejmě si všichni asi říkáte, kam jsem se poděla,
či kde je zprávička o posledních krokových variacích ?
Jenže ve čtvrtek, když jsem se vrátila z města, tak
jsem našla manžela na pokraji infarktu, když mával
na mne dopisem s modrým pruhem. Takové obálky
nemám ráda, protože vždy věstí něco nekalého. A taky,
že jo. Úřední šiml nám naprosto změnil program na
víkend. Téměř výhružně nám sděloval, že musíme
předložit doklady o zakoupení zboží z doby před
několika roky a zda jsme to vůbec zaplatili a další
bla, bla. Mojí slinivce se to taky nelíbilo. Člověk neví,
jak vyspekulovat stovku a najednou by měl jako
pokutu vysolit 50 tisíc, když tak neučiníme. No, žádná
sranda to tedy nebyla. Manžel měl navíc vizi, že to
někde viděl a že dokonce máme i krabici. Protože máme
malý byt musela jsem všechny krabice přemístit z jednoho
pokoje do druhého, ale zcela zbytečně. Požadované jsem
nenašla. Kamarád nám říkal, že jsme možná šlápli
někomu na kuří oko a on se nám mstí. A zároveň nás
utěšoval, že nejsme povinni nic takového ukládat. Ono
se to dobře říká, ale dneska nemáte dovolání nikde. A tak
jsem v sobotní čas začala přebírat složenky, faktury a další
písemnosti. Přesně v 17 hodin zcela vyčerpaná jsem to
našla. Pak jsem si šla spočítat kroky a odhadla jsem to
podle vyčerpání na 16 000 kroků. Dopoledne nejezdil
výtah a nešla elektrika a tak nějaké schody několikrát
do čtvrtého patra, bylo také zapotřebí. Páníček byl totiž
včera a dnes přišpendlen u televize, protože byl tenis.
