Když se kolem poledne objevilo sluníčko, vzpomněla jsem
si, že jako majitelka stříbrné karty u Taxi služby, mám
v den narozenin nárok na jízdu zadarmo. Zavolala jsem
na dispečink, abych se zeptala, zda to nezrušili a objednala
vůz. Odjeli jsme s manželem na Gorazdovo náměstí.
Sympatický pan řidič byl velmi ochotný a tak jsem si ho
též vyfotila. Měl zajímavé číslo vozu s vibračním číslem
sedm, což je moje šťastné číslo kromě třináctky. Pak jsme
přešli most přes Moravu a u Bristolu jsme zahnuli vpravo
a šli ulicí Na Letné. U hospůdky téhož jména, kde se t.č.
čepuje pivo Rychtář z pivovaru Hlinsko, jsme odbočili
doleva a ocitli jsme se opět v anonymní čtvrti, kde nejsou
označeny názvy ulic. Zřejmě jde o olomouckou specialitu.
Hledala jsem vilu, kterou si zakoupil MUDr. Jaroslav
Durych, český vojenský lékař a spisovatel, který působil
v Olomouci třináct let. Veleslavínova 26 je krásná, bílá
vilka s nádherně upravenými keři a květinami kolem.
Černochovou ulicí jsme pak vyšli z této čtvrti doprovázeni
zběsilým štěkotem psů do parčíku pod hradbami, až jsme
se dostali na Žižkovo náměstí a počkali na tramvaj čtyři.
Byla to moc hezká procházka, zavzpomínali jsme si na dobu,
kdy jsme Letnou často chodili z tenisového kurtu i na písně,
které jsme zpívali u krbu hospůdky. To bylo dávno.
Dnes jsme ušli 7140 kroků.
Autíčko s řidičem, s kterým jsme měli narozeninovou jízdu.
Pravoslavný chrám
Restaurace Bristol
Na Letné - v dálce Klášterní Hradisko
Restaurace Na Letné
Durychova vila - Veleslavínova 26
Parčík pod hradbami