Po obědě jsem si vyšla na tzv. Martinskou procházku. Musela jsem jít
sama, protože můj drahoušek se dneska necítil moc fit, asi na něj
něco leze. Zatímco dneska holduje řada fajnšmerků delikatese
zv. Martinská husička či popíjí Svatomartinské vínko, bohužel obé
mám zakázané, vyšla jsem si po našem sídlišti, zejména tam, kde se
uskutečnila tzv. revitalizace. Ulicí Lužickou jsem přišla na rozcestí
Lužická a rozcestí
s jakousi sličnou ulicí, ale nikde nebyl název. To je nyní styl
moderní doby dělat tzv. anonymní ulice. Před domy byly pěkné
dřeviny, za okny kytičky v truhlíku i půvabné orchideje. Pak jsem
objevila firmu Pentia a podle ní na internetu zjistila, že neznámá
a neoznačená ulice se jmenuje Sienkiewiczova. Vyšla jsem na ulici
Kischova a odtud jsem přišla na ulici Nedvědova, spíše by se dala
přejmenovat na psí zónu, protože tam nejvíc chodí pejskaři se svými
miláčky. Já tam potkala a vyfotila tři. V polovině trasy byl kámen
s tabulkou, že zde byla provedena úprava bytové části POVEL a hned
vedle bylo pěkné dětské hřiště. Pak jsem se prošla ze zadu ulicí
Heyrovskou a vyšla jsem u školy, která byla z boku obalena podzimní
šálou keřů a bříz. Ušla jsem 3 800 kroků.
sličná ulice
neznámá ulice
neoznačená ulice
zajímavé dřeviny
fa Pentia
pejsek u Zenitu
další pejsek
Denisek se venčí
oznámení o revitalitaci sídliště
dětské hřiště
Heyrovského
Škola s podzimní šálou
|