Od dnešního rána vydatně pršelo a tak jsem byla úplně zničená
z toho, jak naplním ono denní zdravotní předsevzetí. Chodit po
schodech se mě věru nechtělo. Po obědě kolem třinácté hodiny,
ale pršet přestalo a tak jsem honem využila času a vyšla si na onu
procházku. Všude byly veliké louže, ale ty jsem nakonec obešla.
Manželovi se nechtělo a tak zvolil tzv. gaučink a já si vyšlápla do okolí.
Už i na lavičkách seděli bezdomovci a cosi na mne halekali, ale
nevím, co. Já měla předsevzetí, "že jdeme dál.." za každého počasí
a tak jsem se vydala k romantickému obchůdku s čokoládou, kde sice
nebylo otevřeno, ale mne doslova stačí se na dobrůtky jen dívat
a přemýšlet, co lze objednat pro vnoučata i známé a jak jim udělat
radost. Dokonce jsem našla i cestičku pod silničním nadjezdem a
došla jsem k cíli i zpět. Celkem jsem ušla 5000 kroků a jen jsem se
vrátila k domu, začalo zase pršet. Ale já svůj úkol splnila.
