Dnešní Bleší trh, který se konal přímo ve středu historické části
Olomouce lákal už zdaleka tklivými melodiemi harmonikáře
Aloise Horváta. Celá plocha Horního náměstí před radnicí byla
zaplněna stánky, stoly, dekami a různými předměty z druhé ruky,
staršími knihami, gramofonovými deskami, hrnečky, šperky, korálky,
krabičkami, hračkami, sukněmi, tričky, ale i dobrým a zdravým
jídlem. Původně jsem zamýšlela se jen podívat, abych zjistila, co to
obnáší a zda tam mohou i starší, neb mne různí lidé říkali, že prodávat
tam bez registrace nelze.
Jenže, všechno je jinak. Zdržela jsem se tam dvě hodiny a pořád se
bylo na co koukat. Občas jsem musela bojovat sama se sebou, abych
nekupovala něco, čeho bych se ráda, co nejdříve zbavila. Určitě
příští termín využiji k vlastní aktivitě. Už mám adresu, vím, kde se
zeptat co a jak i jak to zorganizovat.
Cestou na BT (rozuměj bleší trh) jsem jela tramvají k soudu
a zpět na Pionýrskou, takže s dalšími pochůzkami jsem dnes
ušla 7000 kroků.