V sobotu po obědě jsem se vypravila za Liduškami,
které budou mít zítra svátek. Už dopoledne jsem se
na krokové variace připravovala, abych nenachodila
více kroků než je zdrávo, ale pak jsem z roztržitosti
sobě vlastní, doma zapomněla papírek s trasou a názvy
ulic. Pravda měla jsem mapu města, ale nakonec jsem
ji nepoužila. Čím více jsem se nořila do vilových čtvrtí,
tím více jsem si uvědomovala, že některé vily a místa
znám z doby, kdy jsem vozila jako mladá maminka
dítko v kočárku. Taky jsem si hezké a zajímavé stavby
i stavební prvky, restauranty a zahrady fotila, abych
tak posléze zdokumentovala dnešní cestu. Celkem jsem
vytvořila 80 fotografií, které jsem uložíla do pc a budu
z nich průběžně čerpat.
První oslavenkyně Liduška bydlí na Polívkově ulici s
velkým psem Bossem a u ní jsem zvonila po poledni.
Pogratulovala jsem jí a slíbila, že se po neděli zastavím
na zahradu. Do foťáčku se vešel pes, ale raději přes
branku.
Druhá oslavenkyně bydlí o necelé tři kilometry dále.
Tu jsem k osobní gratulaci nezastihla a tak jsem obálku
dala do schránky.
V našem městě je dobrá praxe k určování jmen ulic, tedy
po roce 1989. Tu procházíte čtvrtí hudebníků: Dvořákova,
Foersterova, Sukova, Mozartova, nebo evropských zemí
- Pražská, Čechova, Helsinská, Norská a Rumunská.
Domů jsem došla po dvou hodinách a celkem jsem ušla
16 000 kroků. Při zpáteční cestě jsem se poněkud zamotala
v některých ulicích, autobusy v sobotu jezdí prapodivně
a tak nezbylo nic jiného, než to ujít po svých.
Pokaždé objevím zajímavou věc a tak ji zvěčním. Dneska to
bylo jedno netradiční svatební oznámení.
Taky jsem našla
některá občanská sdružení, která znám delší dobu, ale až
od dnešního dne vím, kde sídlí. Určitě dneska budu báječně
spát, protože jsem velice unavená. Nožičku jsem si po návratu
hned namazala a doufám, že vše přežije bez následků.
